Tak mne jenom napadá :

STOB navštěvuje tisíce lidí. Tuším, že je to okolo osmi tisíc denně. Navštěvuje ho hodně lidí především obézních. Z obézních lidí je nemalá část diabetiků a nebo alespoň příbuzných diabetiků či potencionálních čekatelů na diabet.  Takže si troufnu hádat, že nejméně několik set  návštěvníků STOBu  má s cukrovkou buď přímé či nepřímé zkušenosti. A nyní proč to píši.

Když někdo napíše blog s bezvýznamnou až banální záležitostí, reaguje na něj padesát, šedesát, sedmdesát  i více čtenářů. Když se napíše informace o diabetu, která by skutečně mohla být pro diabetika užitečná a důležitá,nepřečte si ji prakticky nikdo. A přitom se jedná o zdraví, o život, o délku života a o jeho kvalitu. Nic. Naprostý nezájem.

Stále totiž nechápu (a setkávám se s tím spoustu let i osobně kolem sebe),  že mohou lidé přistupovat vůči svému zdraví tak, jak přistupují. Bez zájmu.  A tak mne napadla taková pararela :

Římský právník Annaeus Lucius Seneca na shromáždění občanů  vysvětloval nutnost zavedení  jistých nových zákonů nutných ve prospěch státu. Za chvíli občany přestalo bavit jeho vystoupení a začali se rozcházet.Tu Seneca je vyzval o okamžik strpení a začal jim vyprávět příběh o tom, jak si jeden muž pronajal osla. Muž na oslu jel a majitel osla ho doprovázel. Když bylo v poledne horko, muž sesedl z osla a posadil se do jeho stínu.Majitel osla s tím však nesouhlasil, řka, že muž si pronajal pouze osla ale ne jeho stín. Tento spor skončil u soudu. V tomto okamžiku Seneca přerušil své vyprávění a odcházel. Shromáždění občané na něj volali ať vyprávění dokončí, ať jim poví, jak dopadl ten soud ! Seneca se na ně obrátil a odpověděl :  „O oslím stínu chcete slyšet, ale osud tohoto státu vás vůbec nezajímá !“ 

A tak je tomu i s tou cukrovkou.  Kterého diabetika dnes zajímá jeho osud.Jeho zdraví.  Chce slyšet  jen informace nedůležité, plytké, senzační, případně bulvární. Chce slyšet  o oslích stínech …